Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Zlababo,já mám taky holky jen 21 měsíců od sebe a opravdu je to často pěkný kolotoč.Když jsem si četla tvůj příspěvek, tak se mi začaly kutálet slzy po tváři,protože jsem si vzpoměla,jaké byly začátky po narození druhé dcery a bohužel i občas teď,když jsem s nimi sama.Už se to trochu uklidnilo,nejhorší to bylo po narození mladší dcery.Naučit se dát všemu určitý řád.Manžel pracuje na směny,když měl odpolední,tak už ve středu jsem chtěla prásknout dveřmi a utéct,byla jsem na pokraji sil,nic jsem nestíhala,byla jsem ráda,že si umyju vlasy.To byla jediná činnost,kterou jsem sobě mohla věnovat v rámci možností.I dnes mám pocit,že snad od rána nedělám nic jiného,než jen stojím u plotny a vařím,umývám nádobí a uklízím poházené hračky,po kterých šlapu po celém bytě.Starší dcera začala navštěvovat mateřskou školu,tudíž s jedním dítětem doma mi to najednou připadá,že snad ani žádné nemám.Až při dvou dětech jsem si udělala řidičák,jinak jsem dříve musela všude kočárem.A co si budeme nalhávat,dnes moc obětavých lidí,kteří vám pomohou do MHD,když se musíte přemístit z jednoho konce město do druhého,zrovna moc není.Najednou mám pocit,že jsem více nezávislá,trochu mi to přidalo i na sebevědomí,které mi s ubývajícím časem pro sebe opravdu dost kleslo.Opravdu je asi nejhorší ten první rok dítěte.A co se týče úklidu,už to ani nějak moc neřeším,protože při tak malých dětech to stejně za chvíli ani nejde poznat.A lhala bych,kdybych nepřiznala, že i já mívám záchvaty vzteku a pocity beznaděje v lepší dny.A prádlo?U nás se taky prázdný koš dlouho neohřeje.Takže si z toho nic vy ostatní nedělejte,nejspíše je to všude stejné.A tak všem maminkám držím palce a pevné nervy!