Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Žlababo naprosto tě chápu.I když já mám pocit opačný,mladšího mám vážně nemocného a stočilo se to u mě na to,že od něj nechci odejít ani na minutu.Ale jinak jsme na tom podobně.Navíc stejně jako K mám taky kromě dvou dětí psiska,a ještě si přivydělávám výchovou psů.Ale to jsem ted dost omezila.
Takže ráno vstávám kolem 4 hodiny jdu vyvenčit psy,pak sednu k PC abych udělala kus práce.Potom se vzbudí se řevem malej.A začne denní kolotoč.Který asi nemusím popisovat.Akorát že u nás je věkový rozdíl potomků 12 let,takže se starším kromě LMD tříská puberta,neučí se dělá blbiny.
V pátek mi u Jindříška(vidíš shoda jmen)diagnostikovali těžkou porochu motoriky,takže od pondělí najíždíme na vojtovku,to už bude nestíhačenka dokonalá.
Momentálně to u nás vypadá jak po výbuchu atomovky a k staršímu do pokoje radši ani nelezu.Manžel jezdí na směny 120 km,tady by práci nesehnal.Takže povětšinu času jsme na děti sama.Ale když je doma pomáhá seč může,většinou mu vrazím malého a letím pouklízet celý barák.
O chlepech ze psů v polívce raději nemluvím.To že mi šminky a slušné oblečení leží ve skříni a já většinu dne lítám v odrbaných teplákách to už beru jako standart.Tuhle mě dostala kámoška dotazem jestli nemám starch že manžel odejde,když vidí jak jsem věčně neupravená.No doufám že neodejde:)Ale asi bych se mu nedivila,moje sebevědomí je už x let na bodu mrazu .a zásadně klesá ještě níž když potkám třeba v poradně maminku upravenou nalakované nehtíky ,drahý kočár,drahé auto a oblečení.To pak se mnou depky cloumaj a říkám si,že zítra určitě vytáhnu šminky vyhodím tepláky a dojdu si na nehty,ke kadeřnici.A realita ráno vstanu....a dál je to furt stejné.