Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Ahoj,

podobnou situací asi prošel každý, kdo má děti a je to úplně normální. Když jsem měla jedno dítě, vůbec nic jsem nestíhala a nedovedla jsem si představit, že budeme mít druhé. Ale protože jsme nechtěli jedináčka, nic jiného nezbývalo. Měsíc před druhým porodem jsme se navíc stěhovali do nového domu (který manžel celé mé druhé těhotenství přestavoval) a já jsem ho potom uklízela a zabydlovala.
Po narození druhého dítěte jsem si myslela, že to už opravdu nezvládnu a že se musím každou chvíli zhroutit. Nepořádek a nevyžehlené prádlo byla úplně normální věc. Prvních 10 měsíců bylo opravdu těžkých, ale pak se to začalo pomalu zlepšovat a když byl mladší rok a kus, dostala jsem možnost jít pracovat. Jen na jeden den, ale s radostí jsem to vzala. Přišla jsem na jiné myšlenky, dostala se do pohody a na nepořádek jsem se najednou dívala s větším nadhledem. Musím říct, že jsem vděčná, že existují soukromé školky a i když dám skoro všechno, co vydělám za školku, za ten odpočinek a odvedení mých myšlenek jiným směrem to rozhodně stojí.
Mladší dceři budou příští měsíc dva roky a starší oslavila nedávno čtvrté narozeniny a já musím říct, že k nám domů se pomalu vrací pohada a klid, která snad už vydrží.