Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Ahoj žlababo,
při čtení článku jsem si myslela, že nějaká malá muška sleduje jak je to u nás a pak o nás napsala Mluvíš mi z duše. Mám dva kluky, také 3 a 1 rok, naštěstí naprosto zdravé, za což jsem osudu vděčná, jsou to samozřejmě moje zlatíčka. Ale ten každodenní kolotoč je opravdu úmorný, ta každodenní povinnost udělat milion věcí, bez kterých to nejde a které večer stejně nejsou nikde vidět, výsledkem je sice spokojenost dětí a přežívání domácnosti, což je sice fajn, ale jelikož to není třeba postavený barák, tak to nikdo neocení, každý to bere jako samozřejmost, která nezasluhuje každodenní pochvaly. V poslední době jsem z toho už vážně dost unavená. Tvůj vysněný den je i mým vysněným dnem. Nemít jednou tu povinnost stále se o někoho starat, mít den jen pro sebe, ideálně si ho užít s kamarádkou, které se taky povede někam udat děti (protože bezdětná to nepochopí i když se snaží sebevíc). To člověku hned dobije baterky. Snažím se z domova urvat aspoň tu a tam na hodinku, jít si zabruslit, zacvičit, jen tak se mrknout do krámů, ale ten časový pres, že musím být do té a té hodiny doma protože... to není úplně ono. Ale aspoň to.
Je mi jasné, je teď žiju na plný plyn a třeba v důchodu na to budu s láskou vzpomínat, jak jsem byla na roztrhání