Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Chtěla bych maminku, která začala tuto diskusi, uklidnit, že bude líp. Nám se s manželem podařilo mít děti 14 měs.od sebe. Tzn. že když staršímu bylo 7 měs.tak jsem zjistila že budeme mít druhé díťe.To nošení břicha když jsem poskakovala za ročním klukem, to se ještě dalo, ale jak k nám přibil potom mladší kluk tak to byl nářez.Našim dětem jsem začala říkat termiti, protože lítali po bytě tu něco urvali, rozsypávali hračky a vyloženě škodili.Někdy jsem je tak seděla a koukala na ně, a myslela jsem si že to nění možný..jeden lezl na stůl pak na parapet a mezitím druhý hopsal po kuch.lince a to všechno proběhlo během minuty, takže třeba po návratu ze záchoda, byli chlapečkové skoro až u stropu.Spolu třeba dokázali schodit televizi ze skříňky v obýváku (než jsem přišla z WC).Děs a hrůza.Manžel dělal 12 hod.denně, nikdo pohlídat děti nechtěl, a vlastně jsem to celé přežila i náš byt, díky tomu že jsme s chlapečkama byli pořád venku, jinak by z bytu byla kůlnička na dříví. Měla jsem taky šílené deprese, doma bordel (koš na prádlo přetékal a o prachu nemluvě) a manžel neustále lpěl na uklizeném bytě (s tím mě teda dostával). A když už někdo pohlídal děti třeba na 2 hodiny tak jsem neměla potřebu uklízet, jen tak jsem si třeba v klidu pustila film (viděla jsem ho celý!! a nejenom do půlky protože děti řvali.Teď jsou staršímu chlapečkovi 4 a čtvrt roku a chodí do mateřské školy na celý den, a mladšímu jsou 3 roky začne taky chodit do školky a já konečně do práce. U nás je to se školkou tak, že ačkoliv máte starší dítě na které já nepobírám rodičák, a jste s mladším doma, chtěli ve školce abych staršího vyzvedávala po obědě.Možná jsem v tomhle "krkavčí matka" že ho nechám ve školce do 15.hod. ale ten kolotoč co probíhal 2 roky kolem dětí, než se to zklidnilo, si myslím že si to volno zasloužím, navíc mít jedno nebo dvě děti je vážně rozdíl. Teď jsem doma s jedním a musím říct že je to brnkačka..je to taky tím, že druhé dítě je kliďas když je sám, jak jsou kluci spolu tak zloběj jako o závod a dost často máme úrazy, dost často probíhají hádky o jednu věc, ale na druhou stranu si dokážou fantasticky spolu pohrát.Takže vám přeji hodně sil, málo depresí a vězte že bude líp