Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Před rokem.
Je to tak krásné sednou si v klidu ke kávičce a vychutnávat ticho a klid, 18 letý syn sedí neustále u počítače nebo je někde s kamarády a to samé 16letá dcera. Vzpomínám na chvíle, které popisuješ a moc se mi po nich stýská. Někomu to možná vyhovuje, mě ne.

A teď.
Dnes je to úspěch, vzbudili mě v šest a postel není počůraná, nemusím převlíkat. Hned ráno mi však rozbili brýle, ztratili klíč od dveří, vylili kakao, hodili si vánočku do klína, rozbili dvě autíčka a teď se chystají zlikvidovat žaluzie a neustále mi mlátí do počítače. Do večera času dost udělat z našeho útulného baráčku kůlničku na dříví. To jsou naši kluci, je jim 3 a 6 a vzali jsme si je do pěstounské péče. A tak prožíváme všechno znovu, někdy si říkáme, že jsme se asi zbláznili, zvláště když mají kluci svůj den (no, ještě jsem nezažila, že by byli v klidu). Tak tohle je ta malá holčička, kterou jsme chtěli, nu dopadlo to trochu jinak, ale víme, že to tak mělo být. Kluky milujem a kdo ví, třeba u nás najde domov i nějaká holčička. Věř mi milá Žlababo, že se ti právě po tomhle bude jednou stýskat. Hodně štěstí Ti přeji Pavla.