Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Milá Žlababo, napřed musím říct, že jsi přesně vystihla to co denodenně prožíváme doma i my. S tím rozdílem, že mám 2 zdravé dcerky s věkovým rozdílem 1,5 roku. Jsem na ně ale téměř sama. Manža jezdí u mezinárodní kamionové dopravy a domů zavítá maximálně na víkend a někdy se nepoštěstí ani to. S jeho maminkou si příliš nerozumím a moje rodiče jsou od nás cca 400 km daleko. Takže Ti naprosto rozumím, ponorková nemoc je mi víc než známá a stav "DNES UTEČU" mě pronásleduje velice často Jen je mi jasné že tohle opravdu nic neřeší a navíc co bychom si bez těch našich miláčků počali. Já se vždycky těším až přijedu k rodičům na Moravu a tam 3 týdny odpočívám. Je to super - i když jen dočasně. Načerpám tam síly na dalšího půl roku dopředu - než budu moct opět zavítat k rodičům. Žlababo drž se - moc Ti fandím a věř že je nás takových víc co máme někdy chuť utéct od toho všeho. Přece ale neuděláme radost těm co nám nefandí a co si myslí, že mi to nezvládneme To ani náhodou. Tak posíláme hodně síly ať to zvládáš přinejmenším stejně dobře jako doposud.