Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Mirko, za prvé, jak už tu někdo napsal, autorka článku nevěděla o postižení staršího dítěte v době, kdy si pořizovali další dítě. A i kdyby věděla o tom, že její dítě má nějakou formu autismu, odborníci by jí nebyli schopni říct, jak se postižení dítěte (nebo nemoc, nevím, co je pro austismus správnější termín) bude vyvíjet. Jestli bude v pěti letech víceméně samostatné, nebo zda nebude vůbec mluvit, neseženou pro něj ani speciální školku (je to děs běs umístit dítě se zvláštními potřebami, nemějme iluze), zda bude moci chodit do nějaké školy....
Představ si situaci, máš dítě u nějž ti ani největší odborníci nejsou schopni prognozovat jeho vývoj. Škála možného rozvinutí dítěte je, jak už jsem naznačila, obrovská. Budeš automaticky počítat s tou absolutně nejhorší a řekneš si, že aby ses mohla dítěti věnovat preventivně si žádné další dítě nepořídíš ?
Navíc profesor Matějček doporučoval rodičům postižených dětí, pořídit si další dítě. Zdravé dítě "potáhne" to postižené. Také platí, že zdravé dítě dodá energii, úsměv, rozměr normálního života rodině postiženého dítěte. Rozhodně neplatí to co ty razíš a za co autorku kritizuješ, totiž, že už si neměla žádné další dítě pořizovat. Myslím, že jsi nikdy zlízka neviděla, jaká to je zátěž starat se o postižené dítě, pro celou rodinu.
Měla jsi obrovské štěstí, že máš zdravou dceru, která ti dělá radost a sníž jsi zřejmě nikdy nemusela řešit vážnější potíže. To ale zdaleka není samozřejmost a není to ani tvá zásluha, spíše štěstí.
Tvůj příspěvek mě opravdu lehce nadzvihl, ale nejvíc asi svědčí o tom, že jsi se nikdy ani nepřiblížila tomu, co je to starat se o postižené dítě.