Přidat názor k článku O řidičáku a mytí nádobí

Tak tenhle článek mě oslovil. Velká rodina je můj největší sen, ale pokud bude, asi si budu stejně muset poradit bez auta. Jsem podobný případ jako autorka, ale bohužel jsem asi nenapravitelná. Řidičák jsem udělala na potřetí, a to ještě z milosti. Nikdy jsem se nenaučila jet ve správné vzdálenosti od obrubníku, když jsme ještě měli auto, tak mě manžel trénoval a já jsem byla schopná zcela zastavit provoz na nejrušnější křižovatce, nikdy jsem nedokázala sledovat zároveň zrcátka, značky, chodce a další auta, a hlavně každá jízda pro mě představovala potenciální smrtelné nebezpečí. A to ani nemluvím o tom, že sama bych stejně nikam nedojela, protože naprosto postrádám orientační smysl. (Ale jinak jsem normální, některé věci mi dokonce i jdou.) Teď auto nemáme, což ladí k našemu ekologickému založení, ale je fakt, že robátko máme zatím jenom jedno. Pokud budou přibývat, auto by se asi hodilo, problém je, že já asi fakt nejsem způsobilá k řízení. Někdo je holt dyslektik, dysgafik nebo dyskalkulik, já jsem asi "dysřidič".