Ridicak jsem si udelala, kdyz mi bylo 21. Po tritydennim rychlokursu. Jizdy jsem udelala nevim jak (pani od policie uz byla silne podnapila, jela jsem jako posledni, nekonalo se ani couvani ani nic...). A pak jsem za volant nesedla.
Narodilo se prvni dite, narodilo se druhe dite. Prvni dite je postizene, druhe nosi naslouchatka. Jizdy autobusem obcas staly za to. Jak jsem se zarikavala, ze po Londyne v zadnem pripade jezdit nebudu, tak kdyz jsem byla 7 mesicu tehotna s ditetem cislo 3, sedla jsem za volant. Predstava zmitajiciho se ditete cislo jedna, novorozenete v kocaru, a prostredni dcery v autobuse precpanem pubertakama dve hodiny do skoly a de ze skoly byla tak silena, ze jsem musela pripustit, ze ridit budu muset.
Dokopala me kamaradka, ze me nauci v jejim aute. Mela stareho golfa v automatu. Po peti jizdach jsem si koupila staricke Clio a vyrazila do ulic. Automat MILUJU. Dneska je nejmladsi dceri 15 mesicu, ja mam na konte pres 11 000km a ridim manual, momentalne porizujeme vetsi auto, tak jsem zvedava. Ridim rada, muj zivot je opravdu o hodne jednodussi.
Předchozí