Přidat názor k článku O řidičáku a mytí nádobí

taky mám řidičák z donucení mých rodičů, furt do mě šili, udělej si ho budeš ho potřebovat, jenže já se bála a bojím pořád jízdy jsme uděla na potřetí, kdy se mi konečně podařilo napoprvé zacouvat mezi dvě stojící auta, zkušební komisař si mě opravdu vychtnával, byla jsme spocená uplně všude a to byl prosinec a v autě se skoro netopilo. Autem jsme pak jela jednou pro tátu do práce, dodnes mám před sebou scénu, jak jsem poslušně zastavila na stopce před přejezdem, ikdyž jsem věděla, že poslední vlak jel před hodinou( kvůli němu jsme pro tátu jela, protože mu ujel), pomalinku se rozjížím a škub, skok auto mi chcíplo mezi šraňkama, máma vybíhá a jde mě roztlačit ( panikařila ona,já s ledovým klidem otáčela klíčkem a nastartovala), od té doby jsem za volantem seděla jen jednou, když mi manžel dával kondiční jízdu, ale pořád se bojím, mám dva kluky, teď s mladším musím k doktorvi mimo město (a nejspíš tam budu muset jezdit často, takže budu muset objednávat termíny, kdy je manžel doma) už jsme si tisíckrát říkala, že prostě sednu do auta, dám tam děti a jedu, ale ten vnitřní pocit, mi říká ne ne. Teď se mi stěhuje brácha do jiného města do domečku se zahrádkou ( my bydlíme v paneláku)a já tam chci s dětmama jezdit, ale jak??? Sice tam jezdí autobus, ale tím jezdím nerada a už vůbec ne s dětmi..asi se opravdu budu muset donutit a zaplatit si kondiční jízdy a konečně se přestat bát, jinka budu pořád sedět doma na zadku a s dětma chodit jen na hřiště, žádná ZOO bez manžela, žádný výlet za kamarádkama a to je to, co mě na tom štve, jen nevím jestli ten pocit strachu překonám, třeba to kvůli klukům udělám, aby jsme mohli do té ZOO kdykoliv a né jen o víkendu...