Tak za prvé Vám všem držím palce, abyste jednou ten řidičák zvládly. Teprve pak pocítíte "tu volnost a neomezenost" před neustálým dožadováním, že někam potřebujete. Já to znám naštěstí jen z doslechu. Řidičák mám od svých 18ti let a jezdím a jezdím. Původem z Prahy, již 8 let spokojenou "vesničankou", která prostě nastartuje vlastní auto ( manžel má svoje), naloží dítě ( případně další....psa, kocoura) a jedeme: nakoupit, na plavání, na výlet, do města..... ještě na MD kdykoliv a kamkoliv. Teď se to kdykoliv trochu omezilo, ale zase jezdím autem do práce. Ne, že by se tam nedalo dostat vlakem, ale finančně to vyjde stejně a jsem "pánem svého času". Nedovedu si představit, že bych čekala, až se manžel vrátí z práce a pak někam cestovala.
Takže ženský vydržte, jde to, trénujte a nebojte se. Držíme palečky.
Předchozí