Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Souhlasím, že je třeba si občas ulevit. Já jsem například prozačátek zavedla středeční volejbal, ikdyž to trvalo asi půl roku, abych vše sesynchronizovala a mohla chodit pravidelně a "bez nervů". Po volejbale se chodí většinou "na jedno", skvělá relaxace. Teď jsem přidala úterní aerobik. Manžel chodí v pátek na fotbálek a do hospody a v sobotu do sauny. Takhle to zvládáme bez nutnosti hlídání. Občas k tomu nějaká víkendová akce - oslava, koncert, to musí nastoupit babičky, které jsou ale velmi ochotné. Hlavně nezůstávat v tom kolotoči denodenně, to člověku nakonec dojdou síly a nesvědčí to nikomu!