Mojí maminku na tehdejší dobu (konec války) moje babička pojmenovala netradičně - Hana - a také jí nechtěli pokřtít, dokonce jedna drzá pomocnice faráře schválně zapsala do nějakých papírů Anna, babička musela hodně bojovat aby tam nakonec bylo Hana. Pak se po mamince jmenuje i moje starší sestra, rozlišovalo se to jako Hanka a Hanička, což nebylo až zase tak strašný. Kdyby souhlasil manžel, jmenovala by se naše malá Hana, ale hned ze začátku jsme se domluvili, že nedáme jméno po nikom z rodiny.
Nakonec jsem vybrali jméno poněkud nezvykle - stále jsme se nemohli dohodnout, "pracovní" verze byla Julie, jenže to by malá měla vše během 2 měsíců, svátek, narozeniny i vánoce. No a když už se porod blížil a padala příšerná (pro moje uši) jména, tak najednou, od sousedů vyšla dcera, krásná, mladá, štíhlá, prsatá, manžel se zamyslel (zasnil) a povídá "bude to Zuzanka" - a je to Zuzanka, po sousedově krásné dceři
)