Taky mám podobné obříky, první syn (teď jsou mu 2a čtvrt) měl 3,98 kg a 53cm, druhý (půl roku) 4,48 a 54cm. Nejsem žádný střízlík, a tatínka máme taky celkem vysokého, tak je to asi genetické, ale jak tady už zaznělo, docela závidím maminkám s "miminky". My máme s velikostí problémy pořád, starší vypadá na 3 roky, sice je moc šikovný, ale stejně pořád slyším, takovej velkej kluk a takhle se vzteká nebo něco v tom stylu... řeknu, ale oni jsou mu teprv 2 a odpověď - ahaaaa, no ale nevypadá na to.... Nejhorší to bylo loni v létě, bylo dost vedro, Zbynďovi rostly 4 stoličky najedou, já v 6 měsíci (břicho jako normální mamky před porodem, malej byl ufňukanej, tak v rámci zachování mého zdravého rozumu dostal dudlíka, aby byl klid. A byl - tedy od synka - dospělí spoluobčané velice těžce nesli, že "takovej velkej kluk, fuj a má dudlíka". Další radost je ty dva obříky oblékat - menší má vel. 80 a starší 104. No a největším problémem byl kočárek - mladší se nám v 5 měsících nevešel do korbičky :o))), jezdil chudáček se skrčenýma nožičkama, než se mi podařilo sehnat nějaký velký kočár (vyměnila jsem celý komplet, nechtěla jsem riskovat ten samý problém se sporťákem). Ale říkám si, hlavně, že jsou zdraví, a zaplaťpánbu, že jsou to kluci!
Předchozí