Přidat názor k článku Máme doma Kačenku

Pro první dítě (pohlaví jsme si nechali jako překvapení až k porodu) jsem uspořádala výběrové řízení na jméno. Manžel se od toho distancoval, tak to bylo pouze na mně. Z kalendáře jsem si vypsala z každé skupiny všechna jména, co se mi líbila a postupně vyřazovala, až mi zbylo jedno klučičí a jedno holčičí. Manželovi jsem občas nějaké nadhodila, ale on mi všechna jen zamítal, tak jsem se ho už pak ani neptala na názor. Ve finále zůstala Veronika a Ondřej. Ještě cestou do porodnice jsem se manži ptala, jestli s těmi jmény souhlasí, ale nakonec to stejně zakecal. Takže když nám na porodním sále oznámili, že máme holčičku a zeptali se, jak se bude jmenovat, bleskově ze mně vypadla Veronika.
Naše druhé dítě si vlastně jméno asi vybralo samo. Pro holku jsem měla už dávno vybrané jméno po mé sestře - Blanka. Ale klučičí? Ondřej padl, uvažovala jsem o Lukášovi, Janovi. Nakonec jsem někdy v pátém měsící pročítala v novinách článek o oblíbenosti jmen v českých porodnicích a doslova na mě vyskočilo jméno Tobiáš. Párkrát jsem si ho přeříkala s příjmením a bylo jasno. Manželova první reakce byla k mému překvapení spíše kladná, takže už jsem o jiném jménu ani neuvažovala. Na UZ nám doktor s jistotou oznámil, že čekáme kluka, takže jsem byla šťastná jak blecha. Takže máme doma Veroniku a Tobiáše a jsou to pro mě ta nejhezčí jména a ani trošku nelituji výběru. P.S.Kdybych v budoucnu manžela ještě ukecala na třetí dítě, jsem tak nějak vnitřně přesvědčená, že by to byla holčička a byla by to Blanička, to by mi nikdo nevymluvil.