Přidat názor k článku Jsem tvoje stáří... Pozvi mne dál.

Jasně Monty. Je to o tom, jak to cítí zrovna Ty dva. Já bych nevěru tak lechce prostě skousnout nedokázal. Možná, že bych to nakonec dokázal odpustit, ale stejně by to ve mně tam někde hluboko zůstalo a stal by se ze mě právě ten šílený žárlivec, který by nakonec udělal peklo ze života i tomu člověku, kterého před tím tolik miloval.

A proto se raději snžme být věrní a bude klid. A ještě něco. V jednom máš obrovskou pravdu. Nikdo z nás neví, jak se zachová, až nastane nějaká podobná situace. Teoreticky můžeme být přesvědčeni o čemkoli, ale až příjde na lámání chleba, bude to rozhodnutí okamžiku. A taky si myslím, že obecně lidé, kteří přiznávají (a si uvědomují) svou slabost a nedokonalost jsou nakonec silnější a zásadovější než ti, kteří o tom dokáží sahodlouze vyprávět. (jen doufám, že teď nebudu muset dokazovat, jak jsem na tom sám. Teorii mám zmáknutou, ale život dopředu číst neumím... :-) ).