Přidat názor k článku Mezi námi děvčaty…

Řekla bych, že v lecčems má autorka pravdu a správný přístup. Vždycky je lepší nechat učit postupně, ať jde o děti, muže nebo ženy!!!
Nevím jak vy, ale když já se podívám na své dětství, dělali jsme s bratry vše společně, skládali dříví, dělili se o úklid nádobí, koukali společně do motoru auta. Některé činnosti byly více atraktivní pro ně, některé pro mě. Do své rodiny jsem si přinesla lepší znalost úklidových postupů a vaření než složení motoru, i když jsem se účastnila všeho (a dokonce jsem chodila jeden čas s automechanikem). Můj muž měl naprosto stejnou průpravu, tj. doma uklízeli i dělali těžké práce okolo domu. Přesto mu jde lépe to opečovánání auta a štukování omítky (je to ekonom, takže nijak velký kutil od přírody) než úklid.
Když jsme si pořídili auto, já se cítím občas nejistá (i po letech), pokud mám dopravit auto do servisu a přesně popsat co tomu chybí a to jezdím s tím autem více než on. A chápu, že ze začátku se cítil i on při úklidu nejistý (i když jsem nikdy jeho pochybky nekomentovala!), to asi proto, že v každé domácnosti to je jinak a muži v tomto směru nejsou takoví suveréni a jsou spousty věcí o kterých ví, že se dělají, ale prostě je to nejprv nenapadne. Stejné je to s péčí o děti. Většina žen dělá tyto věci trošku intuitivně, muži se je musí více naučit - zažít do krve.
Když si vzpomenu, jak jsem si při koupi auta opět opakovala, jak to vlastně funguje a kam se co leje, jak poznám to či ono, myslím, že manžel ke mě přistupoval se stejnou schovívavostí jako já k němu, když jsem mu "připomínala" úklidové postupy. A ani jeden z nás to nebral tak, že se vzájemně poučujeme nebo záměrně manipujujeme i když by to tak mohlo podle vyprávění vypadat. Byli jsme rádi, že ten druhý si našel čas a řekl (bez urážek a křiku!), jak to budeme dělat, protože sám si není jistý.
Proto nesouhlasím s některými příspěvky, že manipujujeme s muži. Myslím, že na každého platí něco jiného a pokud vše dopadne ke spokojenosti obou, je to v pořádku.