Přidat názor k článku Mezi námi děvčaty…

To mě opravdu překvapuje, kolik nežádoucích reakcí tento článek vzbudil. Neříkám, že se dá podepsat pod všechno, ale přecejen... S manželem máme děti 2, čekáme další. Pokud je cokoli potřeba, s čím bych ráda pomoc, samozřejmě o ni i po letech poprosím, poděkuji. Svého muže si nesmírně vážím (je vzdělaný, inteligentní, vykonává vysoce kvalifikovanou práci), o to víc, že doma pomáhá bez problémů - je i velmi zručný. Někdy poprosím, jindy se toho chopí sám, nechám to na něm (nemá cenu cokoli hrotit, udělám to buď já nebo on nebo někdo z nás dvou až už to bude opravdu urgentní ) a zakazovat mu to rozhodně nebudu. Když to tu tak čtu, jsem šťastná, koho jsem v něm našla. A je mi tak trochu líto, pokud někdo nepozná takovéhle souznění. Pro mne po pročtení reakcí přišlo pochopení, že i taková prostá věc, že ten jeden pomůže druhému i po té, co přide z práce, jen proto že třeba chtějí mít potom víc času na sebe, možná není úplně standardní. Rozhodně bych ale litovala ty, které to mají jako jedna moje již ovdovělá příbuzná - i po návratu z nemocnice v poměrně závažném stavu její manžel ulehnul na gauč a musela připravit a přinést večeři ONA JEMU.