Přidat názor k článku Mezi námi děvčaty…

no, nevím, jestli jsou to vlastnosti, ale pokud bys celý den kmitala kolem dětí a sporáku a on pak přišel domů a jídlo mu nechutnalo, děti jedly, měl připomínky ke srovnanému nádobí ve smyslu...my to doma měli jinak...a po deseti letech manželství jsi se dozvěděla, že vlastně i v posteli stojíš za prd...nevím, nevím...každodenní srážení tvého ega by tě dohnalo k myšlence, že jsi opravdu asi neschopná, jen pak nechápeš, proč to ostatní vidí jinak. Vidí tě jako úspěšnou matku, co všechno zvládá v pohodě, ale doma to tak přitom není, protože ON tvrdí, že to tak není. Pak se jednou ráno probudíš a uvědomíš si, že v 19 letech jsi byla sebejistá mladá holka, co si myslela, že zvládá život v pohodě a po deseti letech je z tebe sebepochybovačná troska, co pomalu ani neví, jestli se dobře oblékla. Teprve s nástupem do zaměstnání si uvědomíš, že asi není chyba v tobě, ale v něm, že on je ten, kdo se z tebe snažil udělat tu domácí slepici a přitom, když jste spolu chodili, byla právě tvoje rozhodnost a sebevědomost to, co na tobě obdivoval a těšilo ho, že jsi středem zájmu. Byl to on, kdo si myslel, že mávnutím kouzelného proutku a porodem dvou dětí se z tebe stane poslušná ženuška, co bude svému muži zametat cestičku, aby si on mohl začít budovat svoji kariéru a posilovat ego, které mu nejspíš matka srážela právě tím, že si přála holčičku, vedla ho k pracem v kuchyni a starosti o domácnost, tehdy určitě v dobré víře, že se mu to bude jednou hodit a že to snad snacha ocení. Jenže, to si tehdy měl vybrat už vychovanou puťku domácí a měl by spokojené manželství. Ale jak jsem psala, dneska už bych to viděla jinak...a myslím si, že by z něj byl právě ten podpantoflák, co by dělal kávu, když by mé kámošky přišly na drb, protože on kamarády neměl. Dneska bych to už rozvodem neřešila, ale věř mi, že o moc víc bych si ho nevážila. Ale pro své pohodlí bych ho nechala dělat, co mu nedělalo obtíž a v čem se snad i vyžíval.