Co je manipulativního na to, že se člověk klidně i v 50 naučí v klidu novým věcem ? Mě přijde naopak smutnější stav, kdy se zakonzervuju na své domnělé dosažené dospělosti (nic mě už neuč, jsem hotový člověk) - dle mě spíš zabedněnosti.Aha, a tady v diskuzi někdo mluvil o tom, že se člověk nemá nic nového učit? Já ji tedy jenom tak zběžně prolítávala, nicméně ničeho takového jsem si nevšimla
To, že s manželem nezacházím jako s nesvéprávným ňoumou, přeci neznamená, že se v manželství nenaučil nic nového. I já se naučila nové věci (ať už od něj, nebo z jiných zdrojů) - ovšem kdyby se ke mne manžel musel chovat stejně, jako popisuje autorka své chování k manželovi, musela bych se sama za sebe stydět. Protože stejně jako ty považuji zakonzervování dovedností za zabedněnost. A právě proto bych se já ke svému manželovi nemohla chovat tak, jak je popsáno v článku, protože
ani on není zabedněnec.