Přidat názor k článku Mezi námi děvčaty…

Milá autorko,

ze stejného důvodu jsem se moc neodvážila na Rodinu poslat žádný další osobnější článek. Zažila jsem chytání za slovíčka, překrucování vět... Tak jen abys věděla, že jsi to nezažila sama.

Já teda velkou míru rozvodovosti vidím v neochotě řešit problémy. Dokud všechno klape (jsme zamilovaní, nic velkého se po nás nechce, větší potíže ještě nepřišly), tak je to O.K., jakmile ale potíže nastanou, tak přece není nic jednoduššího, než sbalit kufry (podat žádost o rozvod) a jít pryč. Prostě rozvod (či rozchod) je jednodušší, než snaha o komunikaci a řešení. Já taky nejsem svatá, mám tendence před problémy utíkat (ještě, že manžel mě nepustí), takže dobře vím, o čem mluvím.

Jsem docela energická a asi i emancipovaná, nejspíš by mi nesedl typ muže, kterého máš ty (ale tak je to správné, nemůžeme mít všechny stejného mužského), přesto si z tvého článku můžu vzít pár drobných rad. Věřím, že to u vás takhle funguje, u nás ke stejnému výsledku dojdeme trochu jinou cestou.

Manžel k domácím pracem nebyl nikdy veden a mám to docela za zlé jeho mamince. Ona si raději všechno udělá sama. Manžel potom ani netušil, co všechno a jak často se doma vlastně musí dělat. Trošku mě to přivádělo do rozpaků, dnes už máme snad všechno ujasněné a musím říct, že na poli domácnost i péče o dítě můj muž zvládá vše, co je potřeba. Máme teď dva kluky a jen můžu říct, že oba budou (zatím jsou malincí) pomáhat a budou zapojovaní do péče o domácnost. Vzhledem k tomu, že zatím bydlíme v panelákovém bytě, není to s množstvím práce nijak hrozné. Myslím si, že to, jací budou naši synové, závisí především na nás, jejich matkách.