Autorko, kdepak. "Rad" je tam víc, a, Kopřiva má pravdu, jsou podány dost těžko skousnutelným mentorským způsobem, a právě ten mi velmi vadí.
Ve své podstatě na tom, co praktikujete u vás doma, není nic špatného, naopak, děkování, nevyčítání, nepovažování některých věcí za samozřejmost je skvělé a opravdu to funguje.
Co mě ale nadzvedlo, byl ten nadřazující se tón - muži jsou "vesměs" - tedy "převážnou většinou" ješitní sobci, "každá z nás dokázala, že tatínek (a později manžel tancuje na každé písknutí". "dámy, zamyslete se" "hlavní příčinou rozvodů je ztráta ženství pod heslem emancipace" "ženské zbraně" a podobné.
Tvůj muž zřejmě ve své podstatě žádný ješitný sobec není, protože kdyby byl, tak bys s ním ani popsaným způsobem nic nezmohla. Uvědom si, že to, co ty považuješ za "ženské zbraně" považuje celá řada z nás za samozřejmý, normální slušný způsob jednání mezi lidmi (nejen mezi manželi). Kdybys prezentovala to, co možná bylo objevem pro Tebe, tak, jako že to byl objev pro Tebe (což by asi většina lidí včetně mě uznala a respektovala) a nestavěla se do role tety Sally, která všechno ví líp než ty ubohé chudinky, které je třeba poučit, nevyvolal by Tvůj článek tolik nesouhlasných reakcí. Myslím, že by ti slušelo podstatně víc pokory.
Předchozí