Přidat názor k článku Mezi námi děvčaty…

V tomto s Krávou alespoň částečně musím souhlasit.
Já jsem přesvědčená, že "láska k partnerovi" je nebo může být dána (a u nás doma taky minimálně z části je) ROZHODNUTÍM V SOBĚ.
Rozhodně nečekám neustále na nějaké vlny zamilování, které na mne přijdou "shora". Miluji taky proto, že jsem se rozhodla milovat. A toto moje rozhodnutí mi i samo o sobě dodává sílu a lásku.
Ono se to špatně popisuje, ale kdo zažil, tak ví o čem mluvím.
Já si teda o sobě myslím, že svého muže taky miluji bezpodmínečně. Ne ZA TO JAK SE CHOVÁ. A i v momentech, kdy se něco nepodaří, kdy se nechová "podle mých představ o milováníhodném muži", kdy jsem na něj naštvaná, mám pořád v sobě stejný pocit lásky k němu.

Samozřejmě jsou vztahy, kde je nějaký problém, když je manžel alkoholik nebo gambler, ostatně ještě jsem neslyšela, že žená která praktikuje "milování rozhodnutím" by s tímto měla problém, spíš to mají ženy "které si nemůžou pomoct, ale prostě ho milují a všechno mu odpustí v očekávání, že on se přece změní, vždyť to tolikrát slíbil".