Přidat názor k článku Mezi námi děvčaty…

a kdybych měla chuť, napsala bych sem svůj život, abych holkám dodala odvahu a aby si všechny uvědomily, že po určitých prožitých zážitcích, které žádná nebude chtít opakovat, jim to, že doma uklízí sami, přijde vlastně hodně nepodstatné. Jsem rozvedená devět let a 4 roky jsem sama a doma dělám všechno sama...i přestože mám tři děti. Rozdělila jsem jen nepatrné činnosti, vynášení smetí, úklid nádobí a úklid pokoje, jinak je všechno na mně a někdy je to vyčerpávající, ale spíš zodpovědnost, než činnost samotná. Je to možná můj alibismus, že pokud si to udělám já, a i když to udělám blbě, nikdo na mě nebude významně koukat, jakože on by to udělal líp. A možná, ne určitě, dělám věci sama, abych dětem ulehčila to, že jsme sami. Není to jejich vina a nebudu povinnosti chybějícího manžela házet na ně. Navíc, je dobré, když vidí, že se leccos dá zvládnout sám. Poprala jsem se i se smrtí přítele a i když někdy zalituji, že si tím tříměsíčním beznadějným obdobím se mnou prošly, dneska vím, že to, že jsem to zvládla a ony se mnou, dá jim to do života sílu a víru, že se dá vydržet opravdu hodně a zvládnout i to, když jim někdo umře nečekaně před očima. Dodnes z toho nejsem venku, neumím si najít nikoho jiného na trvalý vztah, ale ony to nepociťují. Starší mají svoje lásenky a prožívají svoje starosti a já jim nehodlám přidávat ty svoje a malá, to je sluníčko, co je tu pro mne a já pro ni a proto zatím neřeším ani sebe a svoji budoucnost.