Mě se jednou stalo, že starý děda obdivoval mého ani ne ročního chlapečka který ho se zájmem pozoroval. Obdivování přešlo v litování, do jaké špatné doby se to narodil a že skoční jako bezdomovec pod mostem. Mám úplně opačný názor, svému synovi i s manželem závidíme ty dnešní možnosti, které my jsme neměli.Přesto sem se na pána usmívala a převedla jsem řeč jinam.Staří lidé jsou často jako malé děti. Ale také nemám negativní zkušenost, že by mi někdo lezl do kočárku. A když se někdo vyptává a syna obdivuje, dělá mi to dobře