Musím se bohužel přidat k těm, které mají s důchodci negativní zkušenosti. Bydlím v jednom ze tří domů, kde žije pohromadě 90 % důchodců. Kdo to nezažil, neuvěří. Jsme tu pod drobnohledem, kontrolují i jak a kdy uklízíme chodbu, např. v sobotu ráno má většina uklizenou svou část domu, takže v neděli ráno najdeme za dveřmi anonymní lístek s upozorněním, že jsme dosud neuklidili. Někteří se nerozpakují nám klidně tykat, i když nás jako děti vůbec neznali. Do domu nám zatéká, je tu plíseň - bohužel to je nezajímá, tvrdí na domovní schůzi, že u nich plíseň není a když pak přijdete k ním do bytu, tak se nestačíte divit. Na názor mladších vůbec neberou zřetel, domluví se mezi sebou ( vždyť se všichni znají a bydlí spolu léta ) a dají vám najevo, že jste mladí, hloupí, nic nevíte. Ani se nenamáhají si zjistit, jestli Vaše informace je pravdivá, když např. o takové věci neslyšeli, prostě ji hned zamítnou. Atd., atd.... Neříkám, že tu není pár milých lidí, ale je jich opravdu pomálu. Bohužel po několikaletém soužití jsem už na ně úplně alergická, přesto se snažím chovat slušně a s těmi milými vycházím bez problémů. Myslím si ale, že tolerantní může být opravdu jen člověk, který je jen občas potkává, ne ten co s nimi musí žít.
Předchozí