Přidat názor k článku Jsem z jiného světa?

Ano, už jsem to jinde psala, že na venkově se příjemné zkušenosti nabývají dost snadno.

Obyčejná úcta ke stáří tu stále je. Ale to neznamená, že musí člověk úplně odsunout veškerou sebeúctu a nechat sebou v krizové situaci zamést.
Ke starým (ke všem!) lidem se za všech okolností chovám slušně, pozdravím, pomůžu, usměju se, ale v případě, že se ke mně někdo zachová hrubě, mám nárok na to si v mezích slušnosti ochránit sebe, příp. své děti, pokud se jich to týká atd. Nikdo nemá právo ubližovat druhým, ani když je starý, ani když je chudý... A je mezi námi dost lidí, kteří prostě nejsou založením takoví, aby nad nějakou zlomyslnou invektivou mávli rukou a v přesvědčení, že tímto vyjadřují úctu ke stáří, si nechali ublížit.

U nás v rodině je tradicí dochovat své "staroušky" doma, v kruhu rodinném, starat se o ně do konce a poskytnout jim důstojné a láskyplné prostředí. Jak ale říká moje máma, "to neznamená, že se budu tvářit, že jejich ho.no voní po konvalinkách".

Ano, je nutné respektovat, že starý člověk má zdravotní problémy, často i nějaké psychické, hlásí se neduhy senility atd., ale není nutné ryčet štěstím když se stanu terčem jeho zlosti na svět.

Nezaměňujte prosím "přiměřenou obranu" s neúctou ke stáří.