Přidat názor k článku Jsem z jiného světa?

Radko,
tak se nečerti :o) Pokud sis články a diskuse přečetla pozorně, musela jsi zjistit, že to, co vadí, je např. osahávání dětí cizím člověkem bez dovolení (což, jak jsi psala, neděláš) a pak hlavně vyloženě agresivní chování od slovního napadání (od častování dítek přízvisky parchant a podobně, přes fundované předpovědi jejich budoucí debility až po perly typu "zůstaň s děckem doma, ať neobtěžuješ slušný lidi" apod.) po fyzické inzultace (úder holí do těhotného břicha, přejetí nákupním vozíkem...). Takto hulvátsky se někteří lidé bohužel chovají. A to je špatně, a to musíš uznat sama. Ty ani Tvoje maminka se takto nechováte. A to je v pořádku.

Problém vůbec není v důchodovém věku. Problém je v tom, že někteří lidé se chovají agresivně (slovně či fyzicky...). A to v jakémkoli věku. A agresivitu, tu bychom tolerovat a omlouvat (ať už čímkoli) neměli. Ta je prostě špatná. Nepřestane být špatná ani v momentě, kdy je agresorem někdo, "kdo je už starý" nebo "kdo to má v životě těžký", nepřestane být špatná ani tehdy, když se stane někomu jinýmu a mne tím pádem nepálí.

Tak to zkrátka je. Někteří lidé mají špatný zážitek vyvolaný nepřístojným chováním někoho cizího, a tito lidé to také v sobě musí zpracovat. A když tu někdo napíše, že "svět je přece fajn, protože mně se nikdy nic takovýho nestalo" nebo "tím, že popíšeš, jak Tě důchodce přetáhl holí, vyjadřuješ svoji neúctu ke stáří a asociálnost a shoř si v pekle nevděčníku jeden", tím dotyčnému, ani těm důchodcům, opravdu nepomůže.

Já bych třeba ocenila, kdyby mi někdo napsal návod, jak zareagovat v podobných krizových situacích :o) (rady typu "křivdy polykej" neberu, já se nechci zalknout) Chtěla bych mít v záloze vtipnou odpověď na některé nepříjemné až zraňující invektivy. Protože já nejsem splachovací a mnohé zle myšlené řeči se mne prostě dotknou. Ale taky jsem zažila párkrát situaci (ano, v MHD), kdy došlo k nějakému takovému střetu a někdo z okolostojících byl natolik duchaplný a na výši, že to okomentoval hláškou, po které půlka autobusu lehla smíchy, nepříjemný zážitek se změnil na příjemný a nikdo z busu nevystoupil dotčen. To bych chtěla umět :o)