Přidat názor k článku Mezi námi děvčaty…

Souhlasím s některými dalšími příspěvky, že takové to oznamování "JÁ musím něco udělat" a očekávání, že druhý pochopí, že to má udělat za mě a udělá, abych se nemusela "doprošovat", tedy říct mu normálně, ať to udělá, není moc dobrá rada. Ono je fakt, že většina chlapů si věci takhle nedomýšlí, můj manžel je to samý. Když mu řeknu něco jako, že ještě musím to a to, tak to taky bere jako prostou informaci, ze které si odvodí maximálně to, že z kuchyně odejdu, až vytřu, ale určitě nepochopí, že třeba tajně doufám, že to udělá on, protože už toho mám nad hlavu a jsem unavená. Zatímco když mu řeknu jasnou žádost (např. Prosím tě, neumyl bys zem, je to potřeba a já už jsem unavená), tak jde a bez protestů vykoná a ještě třeba dodá: "Jasně, jdi si už sednout a odpočiň si." Jednou mi to náhodou objasnil, když jsem se ho na návštěvě u tchýně zeptala, jestli by neměl jít mamce s čímsi na zahradu pomoct, a on říká: "Ne, kdyby něco potřebovala, tak si přece řekne, tohle asi chce dělat sama." V tu chvíli mi došlo, že nepožádání o pomoc chápe tak, že ji nepotřebuju a nechci. Prostě nepřemýšlí furt o tom, jestli já nepotřebuju s něčím pomoct, ale musí se mu to říct. A na druhou stranu - je to úplně normální. Když on něco dělá, tak taky nepřemýšlím nad tím, jestli nepotřebuje třeba něco přidržet - věnuju se svým věcem a předpokládám, že mě zavolá a řekne si, když bude něco chtít....

No, to jsem se rozepsala - jenom jsem ale chtěla říct, že nepoprosit přímo a konkrétně o pomoc je chyba a že i podle mě je lepší, když si lidi mezi sebou prostě jednoduše řeknou, co by potřebovali, než aby čekali, jestli to toho druhého nenapadne samotného. To bychom se totiž taky nemuseli dočkat....