Přidat názor k článku Tatínku, děti, odcházím navždy!

Ahoj.Jmenuju se Eva a tyhle pocity bezradnosti znám velice dobře.Dnes je mým dětem už 15 a 13,5let ,ale když čtu Váš příběh vidím to v živých barvách jak to bylo tenkrát u nás.Jen s tím rozdílem, že muj bývalý muž vzal kolo a odjel,místo aby mi pomohl.Takže mi pomohla mamka.On se pak večer vrátil domů,najedl se a sednul k počítači.Nebo k TV.Zajímalo ho jen,jestli má teplou večeři a co že jsem to vlastně dělala celý den,když nemám vše jak ze škatulky a nevyžehlené prádlo..Vydržela jsem to pod tímto zdrcujícím nátlakem a urážkami 10let...
Dnes už jen vzpomínám a říkám si,že láska je opravdu hloupá a slepá..a že člověk vydrží snad hodně ale žena musí vydržet nejvíc a vždy.A ještě musí mít optimismus pro sebe,jiné lidi i děti.
V únoru tohoto roku jsem našla odvahu se podruhé vdát.Za muže,který je opak mého prvního. Čekáme spolu první přírůstek,ted v květnu.Nic mě nenechá dělat,protože mám rizikové..Děti jsou super.I ony mi zakazují,co se dá..Je to pro mě veliká změna,..a nejde mi si na to pořád zvyknout,že stačí jen naznačit,nebo normálně říct a že to někdo udělá a bez řečí a bez narážek,že"tohle je ženská práce.."
žiju v manželství a beze strachu..o tom jsem vždycky jen snila.Přála bych to všem ženám které se dokázaly přes všechno přenést a našly v sobě sílu,jako já se vzepřít,rozvést a ač vyčerpaná a na dně,jak fyzicky,psychicky i finančně. Přeju Vám všem hodně sil,pevné nervy a mějte rády samy sebe.To je to nejtěžší..Jsou lidé,kteří to zvládnou a nerozvedou se,naopak jejich vztah to upevní,přeju jim to.Já to štěstí neměla..ale dnes je mi mnohem líp..Přeju všem hodně štěstí,pochopení,tolerance a lásky.