Přečetla jsem si článek a myslím, že autorka není žádná "ženuška", která by žila ve vztahu, který by nebyl rovnocenný. Použila jste nešťastně pojmu "emancipace". Já sama jsem emancipovaná žena (věnovala jsem se tomu ve své diplomové práci) a je jen dobře, že se ženy hlásí o svá práva. Nesmí se ale zacházet do extrému, protože tyto ženy se pak mění v ženy, které chtějí být perfektní jak v práci, tak v rodině. Můj manžel má na starosti předem dohodnuté práce v domácnosti (vytírání, utírání prachu, vaření), já svoje a některé máme dohromady. Společně se staráme o naši dceru. Úklid nesnáší, ale já mu vysvětlím, že opravdu potřebuji, aby mi pomohl, protože toho mám hodně. Na mateřské částečně pracuji a studuji dálkově VŠ. Taky s ním jednám na rovinu, ale strašně ráda ho vždycky pochválím. Ne proto, abych polechtala jeho ego, ale protože CHCI. Jsem mu vděčná, že to chápe a navzájem se podporujeme v tom, co děláme.
Autorka má podle mého názoru moc pěkný vztah, ale zároveň si musí uvědomit, že vztah může být založen i jinak, aby byl rovnocenný a hezký. Přesto Vám přeji další spokojená léta, jen, prosím, neodsuzujte ženy, které si prosazují svá práva. Kde bychom, my ženy, byly, kdyby se nezačínala prosazovat emancipace. Je to ovšem složitý problém, protože emancipace nepřináší jen pozitivní výsledky (ženy a mateřství,..). Na to by byl ale dobrý další nový článek.
Předchozí