Mě při čtení článku teda taky běhal mráz po zádech a uvědomila jsem si, jaké mám štěstí. Starší syn, nyní tři roky, se narodil kleštěmi po komplikovaném porodu a byl proto sledován od začátku. V šesti měsících nás lékařka v poradně pro rizikové děti vyděsila, že je syn opožděný, má patologické pohybové vzorce, byli jsme s manželem v šoku. Ale začali jsem intenzivně rehabilitovat Vojtu 3-4Xdenně, kontrolován u neuroložky, ta zjistila naštěstí jen silnou hypotonii. Vše dělal pomaleji, sedl si a začal lézt. ve 14. měsících, chůze v 16 měsících. A je naštěstí úplně normální.
Dcera se narodila v pohodě, ale taky pomalý PS vývoj, o rehabilitaci jsem si sama řekla, ale RS sestra usoudila, že u ní to není tak potřeba, že je oprvdu jen pomalá. Takže jsme cvičili spíš jen takové ty motivační cviky. Je jí 1,5 roku a je na stejné úrovni jako všechny ostatní děti toho věku.A chodit začala stejně jako syn v 16. měsících. Takže opravdu děti mohou být pomalejší ve vývoji i bez jakýchkoli diagnóz, ale určitě je třeba je pak víc kontrolovat.A je možné, že ten pomalý vývoj holt mají v genech po nás rodičích