Přidat názor k článku Pohled zdravotnice: jak jsem nerodila doma

Děkuju za tenhle článek. Máloco mě dokáže tak zvednout tlak jako maminky, které nejsou schopny vidět rizika, která porod doma přináší. Vždy marně uvažuji nad tím, co je k tomu vede (možná se bojí, že budou v porodnici nepříjemné sestry, neosobní lékaři, nepohodlná lůžka nebo neumyté záchody??) Já jsem zdravotník, mám zkoušku z gynekologie a porodnictví pokud člověk opravdu jen tuší, co vše se může stát a jaké to může mít následky, nenapadne ho rodit doma ani ve snu. Anebo napadne, ale pouze tehdy, je - li pro něj (pro ní) vlastní pohodlí důležitější než zdraví miminka. Já jsem měla od začátku jasno - chci rodit ve velké porodnici, a je pro mě důležité hlavně a jedině to, aby dobře dopadl porod. To, že na oddělení šestinedělí budu jedna z padesáti dalších a že se určitě sem tam vyskytne i nepříjemná přepracovaná sestra, mi bylo úplně jasné a bylo mi to i úplně jedno. A udělala jsem dobře - i já jsem byla naprosto zdravá, těhotenství bez jakýchkoli komplikací, rodila jsem přirozeně - a ve chvíli, kdy jsem byla otevřená už na 8 cm, se kolem mě strhl také docela kolotoč, miminko mělo najednou hodně špatné ozvy - šup už mě vezli na sál, rouškovali a uspávali. Vendulka se tedy narodila císařem, a byla to taková rychlost, že nebylo možné ani čekat 15 minut, než by bývaly zaúčinkovaly anestetika podaná do epidurálního katetru, který jsem měla. Takže být v takové situaci doma, volat sanitku, jet v pražském odpoledním provozu.. Nechci si představovat, jak by to dopadlo. Prý za to mohl také pupečník. Přeji všem maminkám ze srdce pohodový, rychlý a krásný porod, bohužel ne všem je opravdu dopřán. A snad nejvíc ho přeji právě těm maminkám, co chtějí rodit doma, protože jejich miminka za nic nemůžou, rozhoduje se třeba o celém jejich životě a ony k tomu ani nemohou vůbec nic říct..