Přidat názor k článku Pohled zdravotnice: jak jsem nerodila doma

Ani jeden porod nebyl nakonec přirozený a oběma mým dětem šlo z ničeho nic o život. Samozřejmě jsem svolila k operaci - byla to jediná šance, jak je dostat na svět živé. Ale ta šance rozhodně nebyla stoprocentní! Medikace i operace mají svá rizika (nevím, jestli větší, než domácí porod s porodní bábou). Takže jsem ráda, že jsem to rozchodila já i děti. Nehledě na počet a snahu přítomného personálu - prostě nemocnice není Pán Bůh. Děti i matky tam občas zemřou a né proto, že by je "zavraždila" neschopnost personálu. A domarodkám - ano, nenechat se stresovat a zbytečně užívat léky, to je skvělé (taky si neberu prášek, když mi nic není, nechci mít vedlejší účinky). Nicméně se stane, že máte fakt problém a radši risknete vedlejší účinky... Ale to snad nemusím říkat.
Mám jen nepatrnou povědomost o historické demografii a trochu kvalifikovaným odhadem (dnes medicína lépe zvládá infekce a krvácení) soudím, že pravdu mají ty porodnice s nízkým počtem zákroků (císařské řezy kolem 10 procent, nástřihy a vyvolávání asi ještě méně), a ostatní jsou buď specializovaná pracoviště, kde je větší podíl opravdu nemocných pacientek, nebo hůř, rádi tam řežou a dávají infuze, protože nevěří přirozeným procesům.
Už by ke mě domů asi žádná porodní bába nešla, ale do vlídné porodnice bych se ještě ráda podívala.