Autorko,
rozhodně nic žádným bříškům nedlužíš.
Popsala jsi tu porod, jak jsi ho prožila, to je fajn a gratuluji, ovšem vykládej koňovi, že tvou alternativou byl porod doma.
Já jsem kdysi mlátila domarodky, protože jsem věděla, že mně to blízké není (nakonec ani liberální očkovací zákon) a měla jsem pocit, že domarodky zbytečně stresujou prvorodičky popisem toho, jak je to v porodnici hnusné. Dalo by se mi asi i vytknout, že jsem nechtěla vědět, jak je to pěkné alternativně, když to sama mít nemůžu. V žádném případě jsem ale nikdy neměla dojem, že domarodky hazardují.
Z druhé strany pokládám přesvědčení, že způsobem porodu lze vyřešit válečné konflikty(Vl. Marek), za jistý druh víry, která může obohatit, pokud se nikomu necpe násilím.
Oba tábory mají malinko máslo na hlavě a dnešní článek svou komičností a rádoby starostí o nějaká bříška o vzájemné toleranci určitě nesvědčí.
Předchozí