Přidat názor k článku Kdo zná dítě nejlépe?

Za sve dite jsi zodpovedna pouze ty, ne pediatr, ne usar, ne psycholog. Ty muzes vysetreni prijmout ci odmitnout a v pripade, ze nebudes obvinena z tyrani ci zanedbavani (coz tento pripad jiste neni), nema nikdo pravo ti nic vytknout krome sebe samotne nebo pozdeji ditete, pokud se rozhodnes spatne.
Je povinnosti pediatra kontrolovat dite podle tabulek, upozornit te na odlisnosti a navrhnout zpusob reseni, prip. dalsi vysetreni.Nema zadne pravo te nuti nebo objednavat proti tve vuli, rozhodnuti je zcela ve tve kompetenci.
A trochu psychologie: ty vyvojove tabulky nejsou delane zbytecne a jsou podle velmi velkeho vzorku deti. Vyvoj ditete v prvnich letech je vysoce individualni a prevazna vetsina anomalii se casem srovna. Ne ovsem vsechny. Problem, ktery udavas (nemluveni), patri mezi nejcastejsi. Duvodem, proc ma byt vysetren je, ze muze byt nekolik moznych poruch, ktere se takto projevuji. Nechce se mi hledat, tak jen co me prave napada:
Kanneruv (pravy) detsky autismus - souhlasim, ze na ten to nevypada
Jine formy a stupne autismu - Asperger je pouze jeden z nich a ten se obvykle poji s nizsim IQ
Hranicni "poruchy" - toto casto nebyva diagnostikovano, ale neodhalene to muze pozdeji velmi ztezovat skolni adaptaci, socialni vztahy atp. Nejedna se o poruchu, spise o individualni zvlastrnosti na hranicich normy.
Porucha sluchu (a nejen nedoslychavost ale i spatne rozlisovani reci, atp.)
Mentalni retardace
Vyvojova dysfazie - porucha vyvoje reci, ktera vyzaduje terapii
Poruchy vyplyvajici z rodinneho prostredi - neuroza, mutismus (ale to je spis ztrata reci pozdeji), selektivni hluchota (viz perfektni popis vyse s tim Sokolem)

Tim te nechci strasit, jen chci naznacit, proc se podobne srovnavani a vysetreni delaa proc to nepovazuju za zbytecnost. Krome toho, jak jsi psala v uvodu, jisteze rodice sve dite znaji nejlip, ale nejsou nestranni a nemaji patricnou zkusenost.
Mne osobne pripada popis te vasi komunikace celkem zvlastni, ale nakolik to je nebo neni v norme, posoudit nemuzu. Nejde ani tak o mluveni, neni ale obvykle, aby dite v tomhle veku nereagovalo na pokyny (tim neminim poslouchat, nybrz opravdu nejak reagovat), ale spis bych tipla neco psychickyho enz problem se sluchem.
Na tvem miste bych se zamerila na rozvoj interakci, tedy spolecne s s nim hrat a chtit po nem reakce, ne slovni, ale ukazat, podat, polozit, zopakovat, predvest, donest...zadne drilovani, ale spolecne hrani. Pritom sledovat emocionalni projevy, ocni kontakt. Bylo by zajimave srovnat, jak se lisi jeho interakce s tebou a s cizimi. A asi bych se pokusila sehnat kvalitniho detskeho psychologa, za to nic nedas.Souhlasim s tebou, ze uroven a jednani nekterych je otresne, coz je bohuzel i ostuda ostatnich.:(
Mimochodem, jak na tom byl maly ve veku 8-10 mesicu se vztahem k cizim a jak reagoval na odlouceni od tebe? Vzpomenes si jeste?