Přidat názor k článku Pohled zdravotnice: jak jsem nerodila doma

Tak takový byl můj první porod - zátěžový test po týdnu přenášení, já z toho málem zkolabovala a světe div se, dítě mělo pár vteřinový výpadek srdeční akce na monitoru. V tu chvíli mi bylo sděleno, že tam zůstávám. Po pár hodinách, kdy se samozřejmě nic nezopakovalo, jsem mudrovi řekla, že chci odejít. zavolal si ještě další 2 a důrazně mi řekli, že jedině na revers, protože oni nedopustí, aby se mi kdyžtak něco stalo a já je žalovala. No, vhledem k tomu, že asi i tak trpím syndromem bílého pláště (normální tlak mám pod hranicí normy, v nemocnici vždy nad hranicí přežití - a kdyby mi doktor řekl, že v rámci porodů amputují nohy, tak já svolím jak jsem k.o.), jsem se lekla a zůstala. Další akce byly očekávatelné - vyvolávání, x tablet a injekcí, pže nic nepomáhalo, bolelo to jako čert a já se naprosto neotevírala, pže prostě moje tělo na porod nebylo připravené a prcek taky ne... nakonec epidurál, který mě otevřel a vyvolal největší bolesti, jaké jsem kdy poznala - a pomalá a nesprávná rotace plodu, hypoxie, velké překvapení, nastoupili 3 doktoři, 2 asisentky, 2 pediatři a 2 další sestry a kleštěma po roztržení ve všech vrstvách rychle ven. Dítě bylo kříšeno, mě šili 40 minut. Celé to trvalo od pondělního rána do středečního, tj. 2 dny. Dnes je to krásný, nadprůměrně inteligentní kluk. Zázrak? Všichni pak říkali, že doma by zemřel. Otázka zní: opravdu? Byl by domácí porod stejný? Nebylo by vše bezproblémové, kdyby mi nikdo do ničeho nezasahoval a nechal mě den dva a on by se sám rozeběhl, dítě by zarotovalo jak mělo, bo by mělo čas? Nebo nás lékaři zachránili? To už se nedozvím... já se klaním k první možnosti.
Druhý porod byl v jiné porodnici, samovolný, přirozený, bez epidurálu či klystýru, jen mě rutinně nastřihli o kousek. Trval 2,5 hodiny od první kontrakce...
Třetí porod budu absolvovat v jiném městě, bez rodiny, takže budu připravená na možnost rodit doma (snad), kdyby někde někdo na cestě zkolaboval, nedorazilo hlídání apod. Ale samozřejmě natrénuju i trasu do porodnice. Jsem ráda, že můj manžel konečně prozřel a nedívá se na mé snahy mít info o domácích porodech jako na prvoplánový hazard, ale jako na zodpovědné rozhodnutí nevystavit nás riziku nevědomosti a nepřipravenosti...

Hezký den všem