Přidat názor k článku V zemi bez mamahotelů

Myš,
ono je to taky možná o osobním přístupu. Na nejexotičtější místa se lidi kolem mne dostávali obvykle na VŠ, kdy příjmy neměli ještě skoro žádné, ale s báglem a pár babkama v kapse objeli celý svět :o))
Já stále nemám pocit či důvod věřit tomu, že by u nás rodina s (max.) průměrným, příjmem byla chudší než průměrná rodina na Západě. Vidím to na základě svých styků se skutečnými rodinami v zahraničí, kde taky táhnou hypotéku na barák a mamina jde part-time pracovat v roce dítěte, aby vyšli. V období "zvýšených nákladů na děti" taky víc sedí doma, počítají peníze atd.
Je to o prioritách.
Taky když se podíváš na složení těch Amíků, co cestují třeba k nám, či do vzdálenějších krajin, tak zjistíš, že jsou to buď organizované skupiny studentů z nějakých škol, děti co jezdí se sbory či hudebními soubory, nebo potom dospěláci, třeba skupiny seniorů, lidi středního věku atd... Prostě taky se do té vzdálenější ciziny dostanou jen určité skupiny obyvatelstva, jen určité věkové kategorie, ty samé, co jezdí "dál" i z Čechů. Velmi vzácně (téměř nikdy) potkáš turisty coby rodiče s malými dětmi. Ti buď na nějaké velké cestování s dětmi nemají prachy (stejně jako u nás), nebo mají jiné cestovní priority (stejně jako u nás - děcka si užijou víc rybník za nejbližším okresním městem než exkurzi po památkách Peru).
Rozdíly v přístupu vidím třeba i v jedné jediné rodině - u strejdy a tety (děti z domu) to je tak, že teta jezdí pravidelně po zájezdech po Evropě a strejda sedí doma, protože má pocit, že cestování je dneska strašně drahý a Čecháček na to narozdíl od našich západních sousedů nemá (ačkoli ho teta vždycky lanaří, peníze na to jsou - vždyť kasu mají společnou a když může ona, je počítáno i s ním...).