Já mám mimčo 13 let od prvního,v první chvílu to byl děs běs,šílená scéna,jak jsme mu to mohli udělat.Ignoroval mě,cítil se poníženej,že ho máma ztrapnila,měla jsme zákaz chodit na rodičáky a podobně.Pak se všechno otočilo,když jeho spolužačka měla malou sestřičku,najednou se začal zajmat.Vybíral kočárek a podobně.
Ted je malému osm měsíců a starší bráška je chůva k pohledání,opravdu mě s malým nesmírně pomáhá.Je trpělivý i když prcek brečí tak houpe,skáče s ním na míči,podává co je třeba.Chodí s kočárkem.
Ale snažím se aby večer když mimčo usne byl čas jen an toho staršího,procházíme věci do školy,hledáme co potřebuje na netu,připravuju ho na přírodovědnou olimpiadu.Jednou měsičně svěříme mimčo tatínkovi a jedem an celý den někam na výlet,další víkend zas jede s tatínkem.
Předchozí