Přidat názor k článku Proč mě sesadili z trůnu?

ahoj,

mám 2 klučíky, rozdíl mezi nimi je 29 měsíců, tj. zhruba 2 a 1/2 roku. Starší byl na příchod sourozence připravován (chodil se mnou na ultrazvuky, ukazovali jsme mu fotky jeho jako miminka, knížky, časopisy - nejvíc ho bavilo patlání gelu na moje břicho). Byl tou dobou už docela samostatný - plenky jen na noc (od 2 a 1/4 roku), najedl se sám lžičkou a vidličkou, jen jsem mu pomáhala při dojídání. Kojit jsem přestala 2 měsíce před termínem porodu (vzal to statečně, prý že přenechá pitinky miminku) a od dvpu let spí ve svém pokojíku ve velké posteli. Je to ale divoch, a tak jsem měla velké obavy. Oprávněně. Zpočátku strašně žárlil, bála jsem se, aby malému něco neudělal. Jednou jsem miminko taktak stihla zvednou, skočil na něj na matraci. Tahal ho za nožky, když ho někdo držel v náručí, chtěl ho štípat do hlavičky ... Když jsem potřebovala malého položit, dávala jsem ho kvůli bezpečnosti do kočárku. Ne, že by na něj útočil neustále, ale občas jednal zkratovitě. Nejhorších bylo prvních 14 dnů, naštěstí se tu vystřídali prarodiče a pomáhali. S domácností i s mmiminkem, takže jsem se občaś mohl mít starší syn mámu "jen pro sebe". Občas mě odmítal, jindy naopak nechtěl nikoho jiného.
Situace se pozvolna zlepšovala, takže jsem si asi po 7 týdnech troufla na společné foto, když jsem je posadila vedle sebe na dosah (mimčo v lehátku). Pomáhal mi s přebalováním, podával plenky, staré nosil do koše, myl miminku nožičky, zajímalo ho, zda se miminko pokakalo nebo počůralo apod. Když jsme začali dávat malého pod hrazdičku, vysvětloval mu, jak si má hrát, nosí mu hračky, říká mu: "Neboj se, neplakej!", drndá s kočárkem ... Momentálně o něm mluví jako o "mimouš(k)ovi". Vypadá to, že ho přijal, ale vzhledem k jaho temperamentu jsem stále obezřetná. Do náruče bych mu ho určitě nedala.
Ještě když jsem byla v porodnici, návštěvy trvaly pět minut. Poté starší synek prohlásil, že ho to tam nebaví, a že raději půjde s dědou hrát hokej

Iva