Přidat názor k článku Pohled zdravotnice: jak jsem nerodila doma

Nebudu se vyjadřovat k podávaným lékům, či urychlení porodu, protože tomu neorozumím. Jenom se vždycky domnívám, že vědí, že ten spěch je k něčemu dobrý. Třeba to miminko už nemělo tolik sil nebo vy, ale opravdu nevím.
Spíš se zamýšlím nad tím, jak se dneska pořád hlásá, jak jsou první okamžiky života dítěte důležité. Samozřejmě jsou, ale když se na něj 9 měsíců těšíte, vytváříte mu pohodu, prostě ho už dopředu milujete a pokračujete v tom při každém přiložení k prsu (i když ho pak odnesou), tak mi nevykládejte, že ho ty dva tři dny, kdy nebude u vás, tolik poznamenají. Vy si zatím odpočinete, domů půjdete posílená, protože odpočinek a spánek je nejdůležitější.
A když budete mít miminko u sebe, tak třeba celý den bude pobrekávat (proč by měl spát), propláče celou noc a ráno budete jako mátonohy oba. Pak nebudete vůbec v pohodě, začnete si říkat, proč právě já mám takového ubrečence a tím, že jste krátce po porodu, jste víc citlivá a kdo ví, jaké myšlenky vám blesknou hlavou.
A co na to ostatní maminky, když zrovna vaše mimčo propláče ne jednu, ale třeba tři noci, to nebudu rozebírat. Neřeknou vám nic, ale vám (pokud máte svědomí) to začne vadit samotné, že ony se nevyspí apod.
Myslíte, že dítě, které zůstane hned u maminky a pak v dalším životě na něj rodiče nebudou mít čas ani náladu pozná, že těch pár dní bylo u mámy?