Přidat názor k článku V zemi bez mamahotelů

Už mě to štve. My jsme v Evropě a pokud vím, tak tady je zvykem, že děti se o sebe začnou starat když dostudují a vydělávají si. Osamostatnění přichází postupně, protože i nástupní platy nebývají nic moc. A i pro rodiče je příjemné, když jim "dítě" začne přispívat na bydlení, stravu, a samo si kupuje oblečení. Uvědomme si, jak se rodičům finančně uleví, když přestanou dítě živit a naopak od něj ještě určitý příspěvek do rodinného rozpočtu dostávají. A hlavně je pro všechny přirozené a příjemné žít v blízkosti svých nejbližších.Samozřejmě je třeba to soužití změnit na rovnoprávné a svobodné, a to přijde samo když je dítě schopno vlastního materiálního zajištění. V Americe žijí jinak. "Jiný kraj, jiný mrav." Lidé ale nejsou ptáci, aby vykopli své potomky z hnízda, protože ti se už naučili sami létat.V Americe jsou také zvyklí se stěhovat za prací, prodávat a kupovat zařízené domy, často několikrát za život.Je to národ velmi schopných imigrantů, kteří nemají žádné kořeny, chabé vztahy k rodině, přátelům, místům. Považuji existenci rodinných domů, které se po generace dědí, za cennou hodnotu. Komu je něco takového dopřáno, má velké štěstí. Považuji za správné a přínosné soužití několika generací a považuji za nelogickou snahu sdružovat pouze příslušníky stejné generace a pokud jde o seniory, odsunuté do "starobinců" - je to velmi, velmi kruté. A to všechno souvisí.