Přesto, že jsem v podstatě nekojila, tak naše děti spaly, "kde sami chtěly". Dcera toho s námi v posteli tedy moc nenaspala, nevyžadovala to, ale syn ano. Také jsem si dřív myslela, že ho tím rozmazlím nebo že ho pak z naší postele "nedokážeme dostat",
ale nic takového se nestalo. Když prostě v noci plakal a utišil se s námi v posteli, tak jsme si ho tam vzali a když mu postačilo dát jen napít či dudlík, tak zůstal u sebe. Dneska spí ve svojí postýlce (dva roky). Žádné odnaučování nenastalo.
Ale upřímně musím říct, že jsem byla nejšťastnější, když spaly s náma.
Bylo mi to příjemné, i když toho člověk moc nenaspal
(hrozně se roztahovaly)
. Nikdy jsem neměla strach, že dítě zalehnu.