Dítě v manželské posteli - Ano, nebo ne?

V protikladu k tomu prožívají děťátka u moderních západních národů traumatické odloučení od matky už krátce po porodu. Dítě se tělesně izoluje už tím, že je na určitou dobu umísťováno na pokoj pro novorozence. Musí samo spát, často potom, co se ke spánku proplakalo. Evoluce na to však dítě nepřipravila.

Jiné teorie najdeme v mnohých příručkách zdraví a výchovy: "Spící novorozenci a kojenci nepatří do rodičovské postele, zejména v noci, a to jak bez dohledu, tak společně s rodiči. Nezřídka se stává, že rodiče ve spánku svoje dítě přidusí, mimo to tu hrozí i riziko, že dítě spadne z postele."

Co je tedy potom správně? A co dělat, když i malé děti neustále rády usínají a přespávají v posteli rodičů?

Patent na to neexistuje. Ale co je dobré pro vás a vaše dítě, to je správné!

Všichni mladí rodiče stojí před otázkou: Kde má spát novorozenec? S mámou a tátou v jedné posteli? V kolébce vedle nich? Nebo je lepší, když spí hned od začátku ve vlastní posteli v dětském pokoji? Mnozí jsou bezradní, protože odborné rady, rodina a přátelé zastávají různé názory. Přitom je rozhodnutí vlastně úplně jednoduché: Nejlepší možnost je pro rodinu taková, při které se všichni její členové cítí nejpříjemněji.

Kdo chce mít tedy miminko u své postele, například kvůli tomu, aby ho měl v blízkosti, aby si zjednodušil noční kojení, tak pokud je to možné, měl by to udělat. Spát se svým potomkem bylo u našich prarodičů zcela normální.

Miminka, která v noci vyžadují prs nebo láhev, jsou v matčině (nebo otcově) blízkosti dobře zaopatřena. Nemusí dlouho plakat, než se uspokojí jejich požadavek. I pro unavené maminky to může mít své výhody. Dítě pije stejně, i když se maminka úplně neprobrala. Děti potřebují a užívají si tělesnou blízkost svých rodičů. Doteky ve spánku, zvuky a šumy důvěrně známé osoby nebo dech působí na dítě uspokojivě - a tím i na rodiče.

O rizikách společného spaní v jedné posteli se toho už napsalo hodně, vědecké důkazy však neexistují. Člověk, který neužívá léky na spaní nebo na zklidnění, není pod vlivem alkoholu nebo drog, nemůže svoje dítě zalehnout nebo zadusit.

Abychom však vyloučili možné zdroje nebezpečí, měli bychom si dávat pozor na následující:

• Postel, ve které spí miminko, by neměla mít na straně hlavy ani nohou žádné látky s meziprostorem. Miminko by se tam mohlo zaseknout, nebo dokonce zaškrtit.
• Matrace by měla přesně pasovat do postele, aby dítě nemohlo uváznout ve štěrbině mezi matrací a rámem.
• Vyvarujte se hrubých, těžkých přikrývek a polštářů.
• Dejte pozor na prostor mezi postelí a sousedící zdí, kde by si dítě mohlo zaklínit hlavu nebo ruku.
• Dobrá alternativa je malá dětská postýlka hned vedle manželské postele. Dítě je tak ve stejné místnosti, možná dokonce ve stejné výškové úrovni s rodiči a v dosahu rodičovských rukou, nachází se však ve svém vlastním spacím prostoru.

Komu se však zdá příliš obtěžující, když se dítě začne roztahovat v posteli, cítí se být rušený, ten nemusí mít špatné svědomí, když dítě přemístí do jeho vlastní postýlky.

Problémem se však stává, když se spaní s rodiči už stalo zvykem a rodiče ho chtějí ukončit. Potom je třeba mít hodně trpělivosti, protože zvyknout si na nové podmínky vyžaduje čas.

Pokud je dítě dosti velké, můžeme blížící odchod ze společné postele vysvětlit: "Ty jsi už nyní taková/-ý velká/ý, že ani jeden z nás nemá v této posteli dostatek místa. Mimo to chtějí i máma s tátou být někdy sami."

Pobyt ve vlastní posteli bychom měli dítěti zpříjemnit tak, jak se jen dá. Pěkně zařízený dětský pokoj, útulné místečko na spaní, lůžkoviny vybrané samotným dítětem a nové plyšové zvířátko mohou pomoci. Čím více se dětská postýlka a i k tomu patřící pokojík integrují do všedního života dítěte a čím častěji se tam rodiče s dětmi zdržují, tím je přechod do vlastní postele jednodušší. Rituály na dobrou noc (zpívání, čtení pohádek, vyprávění zážitků, apod.) ulehčují zvykání si na vlastní pokoj. Dětem je třeba vyhovět i v takových přáních, jako je jen přivření dveří, a ne jejich úplné zavření nebo rozsvícené světlo na chodbě.

Špatné svědomí by rodiče v žádném případě mít neměli - ani tehdy, když si chtějí užívat společnou postel, ale ani tehdy, když se o tento prostor nechtějí dělit s dítětem. Neexistuje žádné jednoznačné "pro", ale ani jednoznačné "proti".

Článek je z květnového čísla časopisu Máma a já. Obsah čísla najdete zde.

Získejte předplatné i dárek z MÁMA a já! Objednejte si v období od 28. dubna do 24. května 2008 na jeden rok předplatné časopisu MÁMA a já a získejte automaticky dáreček - láhev Lovi od Canpol babies. Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.