Re: Konečně normální článek

My měli prvního syna v posteli skoro do dvou let. Vždycky jsem ho dala do postýlky a za pár hodin se stěhoval k nám, tak jsme postýlku zrušili. Abych pravdu řekla bylo to z lenosti vůbec vstávat ke kojení, prostě spal s náma a když chtěl prso, tak ho dostal. S dcerou jsem si řekla a už ne. No a co myslíte, je zase v posteli. Dokonce jsem si uvědomila, že když jí dám do postýlky a náhodou tam spí třeba do jedenácti, tak vůbec nemůžu usnout, protože jsem zvyklá jí mít vedle sebe. Některé noci končí tak, že byť už náš mladý spí ve svém pokoji, tak v noci přikvačí a já s oběma dětma jsem v manželské posteli a manžel putuje do synovi postele. Ale co, jednou vyrostou a už se nám to nepoštěstí. Já vzpomínám, jak ráda jsem vlezla vždycky mezi rodiče.