úplně naopak

Já jsem zase byla na začátku se starším synem dbalá tehdejších příruček a snažila se o jeho spaní v postýlce. Po třech měsících ze mě byl třesoucí se zombie. Vypadalo to takto : v 8 usnul, v 10 byl vzůru na kojení, usnul v půl jedenácté a kolem půlnoci opět vzhůru, usnul v půl druhé, ve tři opět řval a v pět ráno se probudil, nakojil a nespal už vůbec... Usínal třeba půl hodiny - hodinu, do postýlky jsem ho pokládala jak na dynamit a stejně se to povedlo třeba na potřetí.Poté, co jsem jsem téměř zkolabovala , jsem zkusila si ho vzít na noc do postele.
Ne, že by pak prospal celou noc, ale budil se "až" po 2 - 3 hodinách,napil se ode mě a ihned usnul. Byl to takový pokrok v kvalitě našeho soužití, že jsem už nad ničím nepřemýšlela a spali jsem společně.Druhého kluka jsem měla v posteli rovnou a bylo to. Ale to už byla jiná kapitola,on byl celkově pohodový.