Taky máme dvě dcerušky. První byla pohodářka, moc toho nevyžadovala, v posteli jsem s ní spala jenom v krizových situacích (nemoc, zoubky, po očkování apod.) nebo když se vzbudila před ránem, tak aby ještě chvilku dospala. Ale jinak vždycky spala ve svojí postýlce.
Ta mladší byla od narození ukřičenější, nervóznější, měla strašně slabý spánek a špatně usínala... Prvních pár měsíců spala jenom přitisknutá ke mně a v těsném obejmutí, postupně si převykala. Teď je jí rok a měsíc a běžně prospí celou noc nebo se probudí jednou. Takže opravdu - je důležité, CO POMŮŽE DÍTĚTI a ne co se píše v chytrých příručkách. To je dobré pro rady (třeba něco z toho bude fungovat), ale ne pro striktní dodržování.
Předchozí