To víš, že už jsem se s tím smířila, že holt budu ještě rok mít Ondráška doma, nejsem rozčilená kvůli sobě, že bych si snad tou školkou nějak extra ulevila život, jen si opravdu myslím, že v těch 4,5 letech to fakt potřebuje jak sůl. A kor v mém případě, kdy mám malou věčně v rukách a když náhodou spí, tak se snažím udělat něco doma. Malá je nosítko, od té doby, co si v 6 týdnech vyřvala kýlu, protože byla nemocná, od té doby jí nesmíme nechat plakat. Dokážeš si jistě představit, co to je mít v rukách celý den dítko, které už je na to zvyklé. Ale řvát jí prostě nechat nemůžu, takže strádá Ondra. No, snad to bude lepší. Ty se měj taky fajn.
Předchozí