Přidat názor k článku O krásném bydlení v zeleni

Já tedy mohu říci, že jsem zažila na vlastní kůži třináct let dojíždění vlakem, v době, kdy se nestěhovali lidé z Prahy do nějakých satelitů, ale prostě jsem se z Prahy vdala do Kolovrat. Tehdy tam nejezdil městský autobus jako dnes, vlak měl ve špičce interval celkem dobrý, půl hodiny, mimo špičku ovšem někdy až dvě hodiny. Dětem bylo 3 a 4 roky, když jsem začala dojíždět do Prahy do práce. Byl to docela fofr, protože mi nesměl ujet vlak, další jel asi za ty dvě hodinky... Do školky jsme to měli rychlou chůzí asi čtvrt hodiny, děti se naštěstí rychle vytrénovaly a tak mi ujel vlak málokdy. Teoreticky to bylo na Hlavní nádraží 30 minut, ale zpoždění bylo velice často, zpožděnky se dávaly až od 15 minut, tudíž když měl 14 minut zpoždění, přišla jsem pozdě do práce bez omluvenky. Naštěstí jsem měla chápavé šéfy a nebyl za to žádný postih (dnes již bydlím v Praze, do práce to mám od domu do kanceláře 15 minut, docházku hlásím na PC a nevím, jak by to vypadalo, pokud bych ob den přijela vlakem, který má zpoždění...).A jezdit tehdy dřívějším vlakem, to už by bylo týrání dětí, protože jel z Kolovrat v 7 hodin, tudíž děti vstávaly těsně po šesté hodině...Problémy nastávaly hlavně v zimě, školka zavírala v půl páté - a občas byl nějaký problém na trati, muž přijížděl domů až v 18 hodin či později a tudíž vše bylo na mně - a učitelky se na mne tvářily velice nepřívětivě, když se např. stalo, že na trať padly stromy - a téměř dvě hodiny trvalo, než byly odstraněny...děti stály u dveří v kabátě a učitelka byla vzteky bez sebe...Bydleli jsme tedy v rodinném domku, čili v lepším ovzduší než v Praze, nakupování bylo příšerné - nevím, jak je to dnes v satelitech, ale myslím, že každý má auto a dojede si do supermarketu, já jsem tehdy před 30 lety vždy vystála hodinovou frontu s kočárkem a druhým dítětem u konzumu, pultový prodej, dva staří unavení prodavači, vše počítali tužkou...auto jsme si pořídili až později a dojížděli na nákup do samoobsluhy v Říčanech.Pak když jsem začala pracovat v Praze, velkou část nákupů jsem přinesla v rukách, docela jsem si zhuntovala krční páteř.
Tolik vzpomínka na dojíždění vlakem...